Deník I.
Od včera mám pocit samoty a prázdnoty .Vůbec se necítím dobře .Mám strašně přeplněnou hlavu která mi nedovolí ani pořádně myslet a mít nějaké další nebo své myšlenky protože už se to tam nevejde .Nesnáším když se tohle stane protože mě to šíleně ovlivní a stáhne dolů .Moje hlava dokáže přemýšlet dost špatně a ukazuje mi samé negativa co se týká mě .Začnu hodně přemýšlet o věcech co nejsou reálné a není ani žádný problém abych se s nimi trápila .Začnu si připadat k ničemu ,nejsme dost dobrá ,partner by si zasloužil někoho lepšího než jsme já a určitě někdo takový existuje .Nedokážu se zbavit pocitu že mě nikdo nemiluje a nechce mě .Cítím se strašně sama .Přítel tohle moc nechápe protože on si to vždy vyřeší ve své hlavě a je vše porřádku .Je psychicky velmi silný což já vůbec nejsem .Jednou mi řekl že vždycky považoval lidí kteří mají antidepresiva nebo chodí k psychiatrovi jsou slabí jedinci .V té situaci mě to hodně zranilo s ublížilo prošla jsme si před ním k ničemu totálně .Protože neustále mi říkal jak co mám udělat a jak pracovat se svou hlavou ale mě to nešlo .Snažila jsem se mu to vysvětlit že mi to prostě nejde a nedokážu to ale nedokázal to pochopit prý je to o tom jak pracují se svojí hlavou .Že za vše může jenom hlava a lže mi .Dneska právě nastal ten den kdy mi je zase o ničemu a hlavně já jsem k ničemu ,svoji prázdnotu se snažím něčím vyplnit i když mi to vůbec nejde a jediné na co myslím a mohlo by mi aspoň trochu pomoct je abych se pořezala .V některých chvílíche moje halva dost ovládá a je zase těžké abych já se nechala ovládat .Myslet znovu na ten pocit jak jsme se cítila když jsem to dělala a jaký to byl pocit extáze .Hlava mi našeptává že bych to měla udělat aby mi zase bylo líp s je to jediné co potřebuji abych se cítila dobře .Je to můj naučený způsob jak se s něčím vyrovnávat a vždy to fungovalo .Proč si to zrovna zakazují když je to blbost .Nějaké výčitky můžu mít ale to k tomu patří .Jedná řezná rána do krve a zbaví mě to veškeré bolesti a utrpení které cítím a budu se aspoň na chvíli cítit dobře a uvolněně .Miluju ten pocit uvolnění hned když se říznu a ještě když teče krev vždy mě to totálně hypnotizuje .Pokaždé když jsem se pořezala nebo skočila do toho znovu tak jsem se musela dívat na tu čerstvou jizvu která mě k sobě lákala a říkala mi vidíš tohle přeci celou dobu chceš a já jsem toho vzpomínkou.Diky mě se cítíš celá a je ti dobře .Tak proč si mě odepíráš.Je to můj velký boj a někdy se mi daří odolat ale někdy zase ne .Potom se ze sebe cítím neskutečně zklamanáže jsem to zase udělala a porušila všechno co jsem si řekla .Někdy je těžké být v hlavě holky co má poruchu osobnosti a vnímá pocity a uvažování jinak ....
