Útěk
Moje budoucí já ,
Chtěla bych se ti svěřit a zároveň tě upozornit na něco co by jsi neměla dělat v budoucností a mohla se po naučit ze svých chyb .Filip se rozhodl že dneska bude hrát od rána až do doby kdy budeme odjíždět zpátky domů a já jsem se opět cítila opuštěně,zanedbaně,že si mě vůbec nevšimne a přitom kolem mě prochází na cigaretu. Nechtěla jsem se hádat a tak jsem prostě se sebrala a odešla ven aby se nestala náhodu to že bych se zbytečně hádala pod vlivem svých emocí.Byla.jsem venku skoro přes 3 hodiny a začínala být smutná že si toho ani nevšimne , nevolá mi s je mu to jedno ze jsem pryč a nic jsem mu neřekla .Když jsem se vrátila ignoroval mě a pořád hrál a volal s kamarády .Nakonec přišel a zeptal se mě co to mělo zase znamenat a proč jsem utekla. Vysvětlila jsem mu jak jsem se cítila .Prý nemůžu pochopit to že si dneska chtěl dát odpočinkový den a nic nedělat .Chce dělat věc která ho baví a přes týden na to nemá čas protože má své povinnosti pracovní .Od 19 hod zase bude se mi věnovat až do 1 ráno a zbytečně jsem utekla .Místo abych mu řekla jak se cítím jsem prostě zdrhla a nechápe proč se tak cítím když klidně můžu za ním přijít a sednout si na židli a povídat si s ním s to by se mi věnoval .Ale rozhodla jsem se že radši půjdu ven a nic neřeknu abych zbytečně se nenadálá pod návalem svých emocí a neřekla něco co by mě pak trápilo .Vím že on neudělal žádnou chybu ale problém je na mé straně a dokážu to pochopit že potřebuje nějaký čas i pro sebe a strávit ho se svými kamarády .Ale cítila jsem se takhle .Přišlo mi že by si ani nevšiml kdybych tady nebyla a nepotřebuje mě vedle sebe .Cítila jsem se neviditelná a k ničemu . Opuštěná a smutná .Nakonec mi řekl že musí to ještě dvě hodiny vydržet . Šlo vidět že ho to naštvalo a vím že ho tady tím zlobím .Nehádame se kvůli tomu ale ovlivňuje nás to hlavně mě .Protože teď nad tím neustále budu přemýšlet "jestli je všechno v pořádku","odpustil mi už a nezlobí se na mě" ,"co když se na mě zase zlobí protože jsem něco udělala špatně ","Rozejde se se mnou ?".Moje hlava mě pořád přesvědčuje mě o tom že se tohle může stát a můžu si za to sama protože jsem úplně k ničemu a přemýšlím na kravinama .Vím že to není důvod aby jsme se hádali ale moje hlava mě o tom vždy přesvědčí a vyvolá ve mě ty nejhnusnější pocity které můžou existovat .Nechci tohle cítit .Sama vím že konečně mám to co jsem si celý život přála ale myšlenky na to si něco udělat pořád přicházejí a neodcházejí .Dneska mě napadlo když jsem se dívala na řeku že bych se mohla utopit nebo tam skočit a umrznout .Přijdu si k ničemu a totálně nepoužitelná v tomto světě .Myslím si že jsem se narodila ve špatné době ve které nechci být .Přála bych si být normální a nemusela cítit tady ty věci a mít pocit že se má duše rozpadá na milion kousků .Prosím tě mé budoucí já buď silnější než já jsem .Musíš za nás obě bojovat a mít hlavu nahoře aby jsi všem ukázala že tě nikdo nedostane na kolena .
